Jediný cizí jazyk se kterým jsem měl tu čest, byla ještě donedávna ruština. Když jsem se s. učitelky v šesté třídě zeptal, jaký cizí jazyk se povinně učí děti v SSSR, tak jsem se dozvěděl, že angličtinu. Dost mě to vzalo a týden jsem s ní nemluvil.
Ruštinu jsem se od té doby spíše neučil, protože mi lezla na nervy. Kupodivu z ní mám i maturitu, ale to v té době měl skoro každý. Toužil jsem však umět anglicky a rozumět třeba textům oblíbených kapel. Taky mi anglčtina zní docela příjemně na rozdíl třeba od němčiny.
Čas tak nějak dospěl až téměř k padesátce. Snažil jsem se zapamatovat výrazy, které mě zajímaly, takže nějakou mizernou slovní zásobu se mi podařilo v mozkovně uchovat. Šlo spíše o výrazy u automobilní techniky, názvy nářadí atp., protože jsem se nějaký čas pobyhoval v tomto odvětví.
V novém zaměstnání jsem dostal možnost setkat se s rodilým Angličanem a zúčastnit se několika lekcí. Byla to katastrofa, protože bez znalosti gramatiky jsem nedokázal slova správně spojit, aby to dávalo smysl. Bylo mi doporučeno, abych navštívil nějaký začátečnický kurz. Ještě téhož dne jsem navštívil ukázkovou hodinu v LITE Chrudim. Vyklopil jsem, co jsem znal a byl jsem zařazen do kurzu B1 k lidem, kteří již měli nějakou hodinu za sebou. Bylo 1. dubna 2019. Asi nejhezčí apríl v mém životě. Proč? Protože žáci se setkávají s úplně jiným přístupem než je obvyklé. Metodika této školy je velmi intuitivní, pracuje se v menších skupinkách a hodně se mluví. Dost šokující je, že není třeba žádné učebnice. Došlo mi, že metoda samouka je nesmyslná a je třeba řádně mluvit a opakovat. Vlastnoručné popsané sešity s větními vzory, slovíčky a gramatikou jsou nejlepší učebnice. Vše se ještě probere ústně při hromadné konverzaci pod kontrolou lektora.
Po nějaké době jsem byl schopen napsat i jednoduchý příběh. Dost mě bavilo dělat i domácí úlohy. Postupem času jsem absolvoval i B2, B3, B4 a také nějaké úrovně INT. Nutno říci, že lekce po 3,5 hodinách je docela záběr, ale je to velmi dobré.
Nyní jsem z psaného textu schopen dost pochopit. S mluveným slovem je to horší, ale dost pomáhají titulky a taky záleží, jak dotyčný rychle hovoří. V zahraničí se již necítím, jako bych používal hrdelní skřeky.
S úctou
Tomáš Jandera, věčný student
Tomáš Jandera
vedoucí technického oddělení
